Nesnadná odpověď, leč cítím, že otázky se nabízí a mnohým z vás snad vrtají hlavinkou. Pokusím se tedy nastínit vám ten temný příběh. Na začátku nebylo nic. Pak přišel Jinriš a stvořil.eee.prostě přinesl publikaci z roku 1938 a my ji začali hltat (to je tak, když si někdo nepřinese na zkoušku svačinu). Někdo v zápalu vášně mezi dvěma sousty vykřikl: ten se zmítá, jako kdyby tančil na naši hudbu! Jako na polyrytmickou hudbu? zeptal se jiný (máme o své hudbě vysoké mínění, tudíž si myslíme, že je, mimo jiné, i polyrytmická - ví někdo, co to znamená?) a bylo to. Cvičme v pol(y/i)rytme zaznělo sborově. A název byl na tetě.tedy. na světě. A hned jsme se jali vybírat ty nejstrašnější obrázky, co byly v knize k nalezení. Všechny nám pasovaly k písni Láska, ale po konstruktivní debatě jsme přiřadili některé i k dalším. Poté, co jsme se dokázali odpoutat od písně Láska se track list začal pomalu utvářet.

Dobře, už víme proč Cvičme v pol(y/i)rytme ale co ty kroje?
To vám bylo tak: po jedné zkoušce seděli jsme ve zkušebně a zálibně si prohlíželi návrhy bookletu. Padaly různé glosy, které se neodvážím v této vybrané společnosti reprodukovat, když tu mihlo se: Tyrš. A najednou bylo nasnadě, že se vlastně díváme na odkaz učení páně Tyrše a i toho Fügnera. Pro myšlenku jsme se hned zapálili (nebo jsme SI zapálili?.už si nevzpomenu). Věděli jsme, že ten odkaz musíme dnešnímu nezdravému světu připomenout. Zavolali jsme Víťovi Olejíčkovi, který zrovna ve městě andělů trénoval Čaka Noryse a Xenu a začali jsme pracovat na své kondici. A protože bratři Sokolové nosí stejnokroje, museli jsme si je tedy také opatřit. Ovšem o tom, jak se shání sokolské kroje snad jindy, ten příběh jakoby do slunného dne ani nepatřil.
Proč myslivec, ptáte se a já sbírám sílu ukojit vaši zvědavost do poslední kapky. V knize inkriminované, výše zmíněné, byla spousta doprovodného obrazového materiálu. A na jedné z těch ilustračních ilustrací byl i ten myslivec. Od prvního okamihu, prvního popatření jsme si ho oblíbili. Tak nám byl sympatický, že jsme ho zčerstva požádali, aby nám křest moderoval - a on souhlasil! Slzy dojetí nám vstoupily do očí. Věděli jsme, že bude báječný a dnes to víte i vy - lepšího bychom nesehnali.
A tak to bylo.
A teď už hajdy do duchen!

PS: Příběhy okolo realizace bookletů a kompletace CD patří do stejné kategorie jako ten o shánění sokolských krojů (v náznacích se o nich dočtete v novinkách - ano, noční brigády), nicméně co je důležité vědět o této desce je to, že každičký kousek poctivě prošel sopotíma rukama. Nejen tedy, že jsme si desku sami nahráli, ale na každý kousek jsme si také sáhli a všechny sami zkompletovali, žádný neosobní stroj Vás o sopotí lidské teplo nepřipravil! TOMU se říká osobní přístup, ne? :)
Videoinstruktáž k sopotí manufaktuře najdete ZDE.