V roce 1993 byl Martin Říha (Šéf) vyhozen z naivně punkové kapely Broučkovo nádraží (byla v tom láska). Již v té době bylo jasné, že to bez nové kapely nepůjde. Jako zpráva z nebes se Říhovi doneslo, že Petr Ptáček (Ptaki) odkládá definitivně trubku, zakoupil basovou kytaru od Pepy Schneidera a začíná šlapat do pop music. Slovo dalo slovo a už tu byla první zkouška zatím bezejmenné dvoučlenné kapely. Podařilo se také uskutečnit jedinou zkoušku první verze kapely - komorního kvarteta, ve kterém kromě výše zmíněných pánů účinkovala femme fatale Kristina Plášková (hoboj) a Jura Čapek (klavír). Tato cesta se ukázala okamžitě jako slepá. Ve stejné škole (MKGB) rovněž vznikala Kapela Davida Dovoleho (dnešní Eclipse), která ve svém středu měla vybroušený diamant v podobě saxofonisty Ondřeje Boháče (Šamšulka). Podmanivé tóny prozatímního dua způsobily odchod Ondřeje do budoucích Sopot. Kapele začaly scházet údery bicích. Tento nedostatek měl odstranit Vojtěch Sausage Klobása. Přesto, že jeho hra na dva bubínky nebyla příliš konzistentní, vznikly nějaké nahrávky, avšak záhy se Sausage odešel realizovat hrou na basu, která mu byla milejší. Na festivalu Mezi ploty dostal lano další ze Šéfových spolužáků - Ondra Svatoň alias Strejda Jelen (kytara) a hned první velkou přestávku dalšího dne vznikla jako řev blaženosti skladba Eudaimonie. Někdy v té době vyslovil Ondřej Boháč ideu o názvu kapely - Sopoty, jako plod podivně trapného jemu vlastního učitelského humoru. Název se však ujal. A došlo k prvnímu koncertu. Oddíl smíchovských skautů pořádal besídku - zejména píseň Skauti luští zůstala nepochopena. Absurdnost celého podniku korunovalo vystoupení anglické lektorky Josephy Ridding (piano) s písní Chodim po tom městě (P.V.O.), které však prospělo kapele, neboť Josepha (Pepína) se stala regulérním členem Sopot. Věci se daly do pohybu. Josepha vymyslela a napsala minimuzikál Circles in mind, ve kterém kromě kompletních Sopot vystupovala i další výjimečná individua ústavu. Muzikál měl dvě premiéry (Labuť - Říčany, Maturitní ples - Smíchov), ale Sopoty z něj především vytěžily pořádného bubeníka Michala Stančíka. Nedlouho poté už vrcholily přípravy na bombastický dvojkoncert Sopoty + Broučkovo nádraží v Opatovicích u Kutné hory. U příležitosti této akce byla zhotovena obrovská sádrová socha, spousty plakátů a vtipné oblečky, přijaty dvě vokalistky a pronajat zvukař Neplech z Bunkru (4 kw aparatury). Umění v té době poměrně rozsáhlého souboru bylo přijato s rozpaky. Díky hlasitosti vystoupení jsou dodnes problémy s provozováním tehdy nově vybudovaného centra Pod kaplí (tímto se kapela omlouvá). Nadšení souboru neznalo mezí. Rozhodli jsme se stát filmaři! Vybaveni 8mm kamerou jsme jako jediní na světě tvořili němé hudební klipy. Dílko mělo být použito na projekci při plánovaném koncertu v říčanské Labuti, unikátní filmový materiál byl však vyvoláván 7 měsíců - smůla. Akce tím však nijak vážně neutrpěla, byla opět velkolepá. Sopoty vystupovaly společně s kapelou Jako zázrakem. Pronajali jsme celý sál, zvukaře, koupili tři sudy piva a zůstali pouze 500,- v mínusu. Po prázdninové brigádě v Anglii odchází Ondra Boháč, k velikému smutku celé kapely. Po marných pokusech sehnat někoho, kdo by ho nahradil, zůstala kapela dodnes (10.7.2000) bez žesťů. Přesto po prvním podzimním soustředění (Říhovo plicní sanatorium Melechov) nahráváme první demo. Druhé soustředění jako poslední příprava na maturitní ples proběhlo na Silvestra 1996. Vystoupení završilo éru školní kapely a Sopoty se na půl roku odmlčely. Zároveň bylo i posledním koncertem s Michalem Stančíkem, který nám však s noblesou sobě vlastní doporučil swingaře Ondřeje Sluku (pan Sluka). V tom samém roce odchází i Pepína - domů do Anglie, díky odchodu ze školy ztrácíme zkušebnu - kapela se dostává do krize. V září 1996 začíná "moderní" éra Sopot, jejíž těžiště spočívá ve zkouškách (útulné prostředí Libně), soustředěních a koncertech. Je třeba zmínit nezapomenutelné koncerty v jevanské Tosce společně s kapelou Jako zázrakem - pokoje gratis mají něco do sebe. Po soustředění na podzim r.1997 vytváříme druhé demo a nacházíme domovskou scénu - klub Prosek. Po sérii koncertů a soustředění nastává v r.1999 další výrazný zlom ve vývoji našeho tělesa. Psychologický nalezenec a kytarista kapely V.I.P. Kabaret RUM (Martin Ruman řečený Copchem) se na letním soustředění zprvu rozpačitě, ale později, po zakoupení historicky hodnotných syntezátorů značek Roland a Korg, s vervou ujímá prázdných zvukových ploch. Charakteristický zvuk Sopot je tak obohacen o netušené možnosti analogového slaboproudu (cituji Rum). Dalším výrazným počinem skupiny je živá nahrávka z Proseka (22.10.1999).